Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou. A o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jak sledují a vnímají nohejbalové dění, aktuality a i události nohejbalově minulé? A proč vlastně zrovna nohejbal? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.
Pravidelné čtenáře, které zaskočila fotka další Humans of Nohejbal, neoklameme. Ano, měla zde na otázky odpovídat ikona ženského slovenského nohejbalu - Dana Peruňská. Ta se však po prvotním nadšení a také po obdržení otázek odmlčela a po čase mi z naší komunikace zmizela tak, jako zmizela z nohejbalových kolbišť. Franta Bálek, naše poslední HoN, tak dostal za úkol vybrat nového držitele štafety nohejbalových osobností. A ikonu slovenskou nahradila ikona česká. Doufejme však, že ta ještě chvilku z antukových hřišť mizet nehodlá. A až jednoho dne s kariérou aktivní nohejbalistky skončí, určitě z nich tak rychle nezmizí. Její optimismus, věčný smích, veliký nadhled a (především pozápasová) vytrvalost, by nám velice chyběl.
Růženko, Fanda Bálek předal další štafetu tobě. Ale naše pravidelné čtenáře neobalamutíme. Původní další Humans of Nohejbal měla být Danka Peruňská. Dlouholetá matadorka brněnského Útěchova a tahounka slovenské reprezentace. Ta se po úvodním zájmu a po zaslání otázek definitivně odmlčela. Jak ty na Danku vzpomínáš? Jistě jste se za dobu její aktivní kariéry mnohokrát střetly. A troufám si tvrdit, že jste typově podobné hráčky. Tušíš i třeba, proč s nohejbalem skončila?
Na Danku vzpomínám moc ráda. MS / ME jsou bez ní úplně jiná, bez náboje. S jejím odchodem z nohejbalové scény upadla i úroveň slovenského ženského nohejbalu. Proč s nohejbalem skončila, netuším, ale je to škoda.
Když jsem Fandu oslovil znovu a chtěl po něm za Danku "náhradníka", neváhal. Jaký máš s Fandou vztah, že volil zrovna tebe a ne někoho ze svých svěřenkyň? Jako z trenéra vašich obvyklých rivalek ze soutěže a především ze superfinále, jsem z něj vůči tobě cítil veliký respekt.
To je podle mě jednoduché. Známe se už hodně dlouho. Léta se potkáváme na zápasech, superfinále, mistrovstvích, na turnaji na Jedličkárně…, tak možná je to za trest nebo za odměnu… nevím Ale i já bych raději četla rozhovor s Dankou ;-)
Měla jsi teď nějaké zranění? O co šlo a jak jsi na tom? Mají po prázdninové pauze vaše soupeřky zahodit své spekulace a propočty o cestě do superfinále přes váš tým?
Zranění? Já teď mívám snad každý rok nějaké zranění. Ale tak pořád je lepší sportovat a něco dělat, než se válet doma. Zranění ke sportu prostě patří. Poslední zlomenina křížové kosti sice nebyla zase taková sranda, ale 8 týdnů mi všichni nosili jídlo do postele. Mělo to něco do sebe Jestli nějaké superfinále bude, tak po minulém víkendu jsou finalisté jasní. Holt to bude zase ve stejném složení. I když klobouk dolu před zlepšující se formou holek ze Santošky. Skvěle zahrály v Českém Brodě a ve Vršovicích měly zápas rozjetý také dobře.
Často se dotazovaných ptám, jak se vlastně k nohejbalu dostali. Neboť právě tyto jejich cesty bývají mnohdy nejzajímavější. Ani tobě se tato otázka nevyhne. Kdy, kde a jak ses o nohejbale dozvěděla a jaká byla tvoje cesta?
Podle mě je to u holek přibližně všude stejné. Buď mají v rodině někoho, kdo nohejbal hraje a pak je cesta snadná nebo u nohejbalu skončí po aktivní kariéře v jiném většinou míčovém sportu. U mě platí to první. Taťka hrál několik dlouhých let na SOLIDARITĚ v Praze a dodnes s nimi jezdí na každoroční soustředění. Takže se omlouvám, moc zajímavý příběh to není.
Jsi z nohejbalové rodiny, teď i z manželství...povedete děti k nohejbalu? A co bude "po nohejbalu?" Jste jistě aktivní sportovně založená rodina.
Z nohejbalové rodiny sice jsem, ale aktivně se mu věnuji už jen já a to rozhodně ne po celý rok. Vynechávám skoro celé léto a víc jak půlku zimy. Nohejbal není nijak zdravý sport a tak k němu děti cíleně nepovedeme. Jestli u něj ale časem neskončí, to nevíme. Zatím chodí kluci na fotbal a jsou spokojení. My chodíme cvičit, běhat, jak nám to čas, děti a zdraví dovolí.
Jsi jasnou tahounkou a osobností na ženském nohejbalovém poli. Jak vnímáš ženský nohejbal a jeho vývoj? U nás i v zahraničí.
Tak svět mě momentálně moc netrápí. Spíš musíme udělat něco s domácím nohejbalem. Každý rok máme méně a méně ženských týmů. Nikdo moc nechce hrát ligu na dva dopady a preferuje raději turnajový Pohár. Musíme vymyslet nějaké řešení, které bude ke prospěchu všem.
A co mužský nohejbal, sleduješ jej? Na superfinále nikdy nechybíš. Zvláště u horního stánku je o vás vždycky dobře vědět :) Ale to především proto, že jsi přímou účastnicí. Přišla by ses podívat i za jiných okolností?
Tak zase nějak moc to nesleduji. Přiznávám, že na mužské Superfinále se dívám jen jedním okem, ale každoročně navštívím Poslední smeč. Jsem v Komisi žen a členka Rady ČNS. Nohejbalu mám dost.
Jsi stejně dobrá kuchařka jako blokařka? Kdybys ses chtěla před někým vytáhnout jako ve správném souboji nad sítí, co bys mu připravila k jídlu? :)
Pěkný. Pro mě je vaření nutnost. Jsem ráda, když máme doma teplé večeře, ale nijak se ve vaření nevyžívám. Ráda občas upeču nějakou dobrotu a od té doby co máme lávový gril, tak ráda připravím cokoli na něm.
Děkuji za tvůj čas Růženko. Zůstane po tvé předávce štafeta ve vodách ženského nohejbalu? A na co se dotyčné nohejbalové osobnosti zeptáš?
Nejvyšší čas předat zase štafetu nějakému nohejbalistovi. Zkusila bych se přeci jen vrátit na Slovensko a přemluvit nějakou slovenskou legendu ;-)
Ríšo, s Martinem a Patrikem Perunovými jste byli v rámci Slovenské reprezentace skvěle sehraná trojka. S kým si Ti nejlépe hrálo tady v české extralize? Bude to těžké ale vyber si nejlepšího nahravače a polaře.
Díky Inko.
Rozhovory s ostatními osobnostmi naleznete v sekci Aktuality - Humans of Nohejbal