Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou. A o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jak sledují a vnímají nohejbalové dění, aktuality a i události nohejbalově minulé? A proč vlastně zrovna nohejbal? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.
Vždy zde na začátku zpovídanou osobnost uvedu a přiblížím svými pocity a poznatky. Frantu znám osobně velmi sporadicky a to z turnajů, ze zápasů ženské ligy nebo z mistrovství ČR. Na posledně jmenované nohejbalové akci jsem kdysi působil jako rozhodčí. A zažil na vlastní oči Frantův přísný ale účelný trenérský přístup. A také si ho okusil na vlastní kůži, když jsme se při jednom sporném balónu dostali do křížku. Z hlediska pravidel jsem byl v právu. Ale on byl v právu z pohledu trenéra. Po zápase za mnou přišel, omluvil se a vysvětlil mi, proč tak reagoval a jednal. Tehdy jsem pochopil, jak vážně a účelně to celé Franta bere. Za což jasně mluví jeho výsledky a ty si zaslouží veliký respekt. Stejně jako to, že mu stálo za to za mnou, jako za rozhodčím po zápase přijít a vyříkat si to. A i proto mám nohejbal tak rád.
Když jsem se v naší rubrice HoN v posledním rozhovoru konečně dočkal ženského pohlaví, byl jsem velice zvědav, jak dlouho u něj zůstaneme. Moc dlouho to netrvalo. Františku, ty jsi nám potvrdil, že rubriku sleduješ. Překvapilo tě předání štafety právě tobě, jako trenérovi českobrodského ženského oddílu? Nečekal jsi teď šňůru nohejbalových osobností ženského pohlaví?
Popravdě jsem o tom nepřemýšlel.
Lenka ti položila otázku, na kterou se tě musela již několikrát ptát. A určitě nejen ona. Tedy:"Fando, co je nejtěžšího na trénování žen?"
Jako trenér bych nerad prozrazoval slabiny děvčat. :) Proto si podrobnosti nechám pro sebe. Myslím si, že každý trenér to má těžké ať trénuje muže, ženy a nebo děti. Takže bych neřekl, že na trénování žen je něco výjimečného, nebo specifického.
Čemu přisuzuješ jasnou nadvládu vašeho oddílu v ženské soutěži? Parta, individuality, dekáda...? Jistě to bude více faktorů najednou.
Určitě se sešlo více pozitivních faktorů najednou. Výborná parta šikovných holek, které i po mnoha letech neztratily chuť hrát a trénovat. Od začátku jsme poctivě a pravidelně trénovali nejenom údery, práci s balónem a fyzičku, ale i herní taktiku. Holky naslouchaly a snažily se plnit mé pokyny. Někdy to nebylo jednoduché, ale postupem času to začalo přinášet dobré výsledky. Asi nejdůležitější ze všeho je, že jsme po celá ta léta zůstali na kurtu i mimo něj dobrá parta. Čehož si vážím a jsem za to moc rád.
Jak ty sám ses k nohejbalu dostal? Kdy, kde, s kým a jak jsi s ním začal?
Já jsem nohejbal začal hrát už jako dítě asi od 6 let ve své rodné vesnici Vavřinec s tátou a kamarády. Tehdy se ještě nepracovalo s mládeží jako dnes. Nebylo tolik trenérů a ještě méně bylo mládežnických soutěží. Od dvanácti let jsem hrál okresní přebor mužů, po pár letech jsme postoupili do krajského přeboru, kde jsme odehrál několik let. Poté jsem přestoupil do Českého Brodu, zde jsem odehrál asi 10 sezón v nejvyšších soutěžích 1. liga a extraliga. Na tuto dobu rád vzpomínám. Byla tam dobrá parta pod vedením Honzy Vokáče. V současné době hraji kraj za Č. Brod. Letos je to 40 let co se aktivně věnuji nohejbalu a zatím mě to pořád baví.
A kdy a proč se tvá záliba přehoupla k trénování, a to rovnou ženského oddílu?
Na jedné nohejbalové oslavě asi před 15 lety mě požádala Martina Chuchlová, jestli bych se nepřišel podívat na jejich trénink a popřípadě jim něco neporadil… tenkrát posílen alkoholem jsem to slíbil, na trénink přišel a zůstal s holkami dodnes.
Je obecně známo, že jednou z tvých svěřenkyň je zároveň tvá žena. Jaké je soužití úspěšného nohejbalového trenéra a neméně úspěšné nohejbalové reprezentantky? Nohejbal se vám jistě promítá i do soukromého života. Řešíte dílčí úspěchy i neúspěchy, situace a události na domácí půdě? :)
Řekl bych ,že náš společný život je v pohodě. Samozřejmě, že některé nohejbalové věci doma řešíme, hlavně teď s naším jedenáctiletým synem, který hraje také nohejbal.
Jak vnímáš ženský nohejbal a soutěže? V Českém Brodě vám postupně dorůstá další nohejbalová generace.
Nohejbal je všeobecně vnímán jako mužský sport. Ženy jsou v tomto ohledu trochu přehlíženy. Což si myslím, že není úplně dobře. Ženám patří velký respekt a obdiv, protože kromě kopání do balónu se musí časem postarat také o děti a rodinu. V současné době mě mrzí úbytek týmů v ženské soutěži. Přál bych si, aby první ligu hrálo více týmů. Když se podívám na Český Brod tak s radostí mohu konstatovat, že nám dorůstají další generace mladých hráček a hráčů. U žen je to v současné době Adélka Blažková, která se úspěšně zapojuje do hry. Další slibnou generací jsou žáci, kteří doufám budou doplňovat naše ženy a muže a dokáží tak do budoucna udržet dobrou kvalitu nohejbalu v Českém Brodě.
A co říkáš na nohejbal mužský? Byl jsi jistě léta aktivním hráčem a máš srovnání s aktuálním hracím systémem a úrovní soutěží, turnajů.
Nohejbal na nejvyšší úrovni je jiný než jsme ho hrávali my před lety. Je rychlejší, plný dynamiky, síly a atletického pojetí. Myslím, že se kladně projevuje práce s mládeží. Co se týče nižších soutěží tak bych řekl, že se úroveň zhoršila a bohužel ubývají hráči, kteří jsou schopni hrát dlouhodobé soutěže. Je to odraz dnešní doby, s tímto problémem se potýká více sportů nejenom nohejbal. Herní systém v soutěžích není špatný a superfinále přispělo k vygradování soutěží.
Jistě budete aktivní sportovní pár, rodina. Co jiného vám kromě nohejbalu plní vaše dny? :)
Ano máš pravdu. Jsme aktivní sportovní rodina včetně našeho syna. Mimo nohejbalu si moc rádi zahrajeme tenis, já se synem fotbal a hokej, Lucka squash a volejbal. Ale s nohejbalovým vytížením nám na ostatní sporty nezbývá mnoho času. Kromě nohejbalu nám plní dny společná práce. Pracujeme v rodinné firmě, kde se zabýváme lesnickou činností a ochranou přírody. Příroda je naší prací, ale i velkým společným koníčkem. A já jsem za to moc rád.
Děkujeme moc za tvůj čas Fando. A přichází obligátní závěrečná otázka každého rozhovoru. Které osobnosti předáš nohejbalovou štafetu? A na co se ho zeptáš?
Já bych rád předal slovo Dance Peruňské, která byla před několika lety jednou z nejlepších hráček naší ligy. ,, Danko neuvažuješ někdy o návratu na nohejbalové kurty? ,,
Rozhovory s ostatními osobnostmi naleznete v sekci Aktuality - Humans of Nohejbal