Lenka Cibulková

Nohejbalové osobnosti tak, jak je nemusíte znát.


Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou. A o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jak sledují a vnímají nohejbalové dění, aktuality a i události nohejbalově minulé? A proč vlastně zrovna nohejbal? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.

Čekání na rozhovor s první Humans of Nohejbal ženského pohlaví bylo dlouhé. Stejně jako jsou teď dlouhá všechna čekání. Čekání co bude, co se změní, kdy to bude... Otázky vznikaly v době, kdy situace kolem viru Covid 19 ještě nebyla tak vážná. Tudíž nebyla předmětem diskuzí a debat. A to bych rád zachoval i v dalších rozhovorech. Přestože nás všechny, i nohejbalisty, aktuální situace ovlivňuje. Lence patří o to větší díky, že si našla v "novem režimu" čas na odpovědi. I zde se projevila její pověstná houževnatost, protože čekání se vyplatilo a odpovědi dorazily velice upřímné a od srdce. Ještě jednou díky a snad brzy na viděnou na kurtech.

Lenko, významná persona vsetínského nohejbalu, Vít Zgarba, tě vybral jako další nohejbalovou osobnost pro naši anketu. Označil tě za svou nejoblíbenější českou nohejbalistku a královnu nohejbalu. Zároveň vysekl obdiv tvému půvabu a vzpomínal na tvůj singlový výkon, kterým jsi ho kdysi oslnila. Překvapila tě tato předávka? Jak Víta znáš a vnímáš?

Ahoj, děkuji Vítovi za předání slova a komplimenty:) Znám ho jako člověka, který se snaží přinést nohejbalu trochu víc než jen něco pro svoji zábavu. Nohejbal potřebuje takové lidi, kteří seženou sponzory, uspořádají turnaje, udělají propagaci. Ne pro všechny je to samozřejmost. Za to si Víta vážím. Vlastně si ho pamatuji až od  té republiky singlů. Moc se divím, že věřil v můj styl, který tenkrát nebyl ještě ani "pade na pade" jako dnes :)

Vít ti také položil velice zajímavou otázku a ta zní: Královno českého nohejbalu, jak dokážete tak úspěšně skloubit osobní život s nohejbalovým? A myslíte si, že jsou na tom v této oblasti muži i ženy stejně?

Někdy mi přijde, že jiným než nohejbalovým životem nežijeme. Manžel (Tomáš Cibulka) hraje taky, dcery začínají, kamarádi hrají, jejich děti (kamarádi našich dětí) hrají také. Když něco oslavujeme, je to na nohejbale. Když jedeme na dovolenou, tak většinou s nohejbalisty. Velkou zásluhu má (samozřejmě kromě manžela:) moje mamka, které jsem asi dostatečně nikdy nepoděkovala. Bydlíme s našima ve stejném domě a díky nim jsem se mohla kdykoliv sbalit na tréninky, zápasy, turnaje a soustředění bez toho, abych musela šíleně vyvařovat dopředu nebo tahat malé děti s sebou.

Jsem velice rád, že někdo konečně vyslyšel mé (nenápadné) nabádání a mezi nohejbalové osobnosti vybral ženu. Ty máš veliké zkušenosti. Můžeš zavzpomínat na vývoj ženského nohejbalu, na své začátky a svou nohejbalovou minulost?

V Brodě to tenkrát svolala Alena Vokáčová a naštěstí se našlo dost sester, přítelkyň a manželek hráčů, které dorazily na trénink. Je to asi 26 let, takže nevím, co z toho vybrat. Třeba, že se nás tehdy ujal Zdenda Sedláček. Taky si pamatuji okamžik, kdy mi Pepa Lošťák radil, jak smečovat. Že jsme byly 4 nebo 5 oddíly v lize - jezdilo se na dvojzápasy na Solidu, Oázu, do Varů a do Plzně. Že naším největším cílem bylo porazit Irču s Valdou a Olinkou, ty starý ženský kolem 35?  :)))  Že Pepa udělal guláš a jeli jsme na represoustředění do chatiček na Zapomenutý... První mistrovství světa v Košicích v r. 2000...Jaký mazec byl přechod na dva dopady.. Že přišel Fanda Bálek a ujal se nás... vznikla druhá liga.. Přibývala družstva, ale i zanikala.. Vary, Plzeň, Nymburk.. to je mi líto stejně jako, že se z hřiště vytratila Danka Peruňská, můj oblíbený soupeř.. Tohle vzpomínání mě trochu rozhodilo :) Každopádně jsem ráda, že jsem všechny tyhle lidi potkala.

Ženská superfinále mají vždy náboj a jsou skvěle vyrovnaná. Ale vaše dlouholetá českobrodská hegemonie asi nikomu z nohejbalového prostředí neunikla. Čím to je?

Měly jsme ukrutné štěstí, že jsme se generačně a lidsky sešly. Naštěstí jsme neměly nikdy důvod se rozhádat, protože všechny důležité věci za nás vždy řešili trenéři. Hlavně Fanda Bálek má neskutečnou zásluhu na tom všem. Ten to vždycky odnese, zvlášť když je potřeba udělat nepříjemné rozhodnutí. Málokdo pro ženský nohejbal udělal to co on. On stojí na kůlu téměř každý náš trénink už skoro 15 let. Tráví s námi víkendy na zápasech. Bez něj bychom nebyly nikdy tam, kde jsme.

Určitě ráda sleduješ i mužské soutěže. Jaké to je, vidět sport, který máš ráda, jsi v něm jedna z nejlepších, ale přesto je ve výkonnosti patrný veliký rozdíl. Jak to vnímáš?

Líbí se mi mužský nohejbal. Ale kupodivu mě ten rozdíl ve výkonnosti vůbec netrápí. Nemám cíle se mužům vyrovnat ani dostat nohejbal na olympiádu :) Spíš je mi líto, že se ve světě ten ženský nohejbal až tolik nerozvíjí a aktuálně nemáme ve světě žádné větší soupeřky, jako bylo za svých dob Slovensko.

Jsi dynamická, pohybově evidentně nadaná...co kromě nohejbalu ráda děláš?

Moc se k tomu nedostanu, ale ráda si zahraji volejbal, se kterým jsem na základce začínala. V létě zajdu ráda na in-line brusle, v zimě klasicky na lyže a běžky.

A v jakém oboru se pohybuješ na profesní úrovni?

Pracuji v rodinné firmě jako účetní a vše možné okolo.

Představ si svou ideální dovolenou. Jaká by byla? A měl by tam alespoň na jedno odpoledne svůj prostor i nohejbálek?:)

Jela bych někam s batohem do hor, děti by šlapaly a nepindaly. To je ale asi jen sen. :) Ideálně bez nohejbalu. I na klubovém nohejbalovém soustředění hrajeme víc tenis než nohejbal.

Chlapi se ve svých zápasech, ať ligových nebo turnajových, umí občas důrazně bít za svůj názor. Jinými slovy umí se hezky pohádat, i na sebe zařvat. Většinou se však po zápase nebo turnaji emoce uvolní. Je to samozřejmě případ od případu. Jak to vnímáš u žen? Přeci jen jste jiné povahy.

Třeba já jsem jako kapitánka pro hádání naprosto nepoužitelná, strašně nerada se dohaduji. Dokonce někdy i chápu, že hráčky jsou v daném vypjatém okamžiku přesvědčeny o své pravdě. S naivitou sobě vlastní bych řekla, že v ženském nohejbale neprobíhají žádné divoké hádky. Možná i kvůli tomu, že víme, že u nás by to pivo po zápase nespravilo :)

Těžká otázka - zkus prosím zapolemizovat o budoucnosti ženského nohejbalu - tvůj pohled a názor.

Trochu to bude zároveň reakce na nedávný článek v Nohecmagazínu o ženském nohejbale. Možná se naše základna zdá někomu malá, ale myslím, že ještě víc než hráčky nám chybí trenéři. Možná by ženám dodali víc ambicí a motivovali je k nějakému postupu. Ač se to tento rok zdá jako velký úpadek, když je v 1. lize jen 5 družstev, věřím ale, že to není na dlouho.

Upřímně to trochu beru jako generační obměnu. Je aktuálně mnoho mladých holek, které začaly už jako žákyně společně s kluky a takové ty nápady jako snížit jim síť nebo kopat lightem, by jim jedině uškodilo, protože pak by neměly  s kým trénovat.  Stejně jako těm, co bydlí dál od ženských týmů. Spousta žen trénuje s muži, hraje za ně a zároveň dojíždí na zápasy ženských oddílů. Snížením sítě a odlehčením balonů dosáhneme jen toho, že si ženy na „chlapských“ turnajích a soutěžích ani neškrtnou.

Jediné, o čem jsem ochotna polemizovat, je počet dopadů kvůli zmírnění rozdílu mezi ligami. Na druhou stranu nejsem stoprocentně přesvědčená, že je o to mezi ženami zájem. A  je otázkou, jestli by pohárové týmy šly hrát 1. ligu, kdybychom ji dali na 3 dopady. Nemůžu mluvit za všechny, ale vím, že mnoha hráčkám turnajový systém "2. ligy" vyhovuje. Zahrají si totiž často víc než my na zápase. Každopádně Komise žen při organizaci soutěží přihlíží k preferencím oddílů a sleduje, kam se ženská ligová soutěž ubírá. Letos máme například nový oddíl v Poháru ČNS.

Leni, moc díky za tvůj čas a bylo nám ctí, že první Humans of Nohejbal ženského pohlaví byla jeho několikanásobná královna, zcela po zásluze. Kam dál povede pomyslná štafeta nohejbalovým světem? A na co se dotyčné osoby zeptáš?

Chtěla bych slovo předat Fandovi Bálkovi, našemu trenérovi, abych mu dala šanci vylíčit, jaké je to s námi peklo. Takže otázka: „Fando, co je nejtěžšího na trénování žen?“


Rozhovory s ostatními osobnostmi naleznete v sekci Aktuality - Humans of Nohejbal