Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jaký seriál si rádi před spaním pustí a jestli je pro ně vepřo knedlo zelo „prasárna za odměnu”, nebo dají přednost špagetám s kečupem? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.
Vladimír Babka nám před 14 dny otevřel rubriku po letní pauze ve velkém stylu. A to včetně další nohejbalové osobnosti, které štafetu předal a dokonce jí položil i první otázku. Neumím si představit moc lidí, kteří tohle jméno v nohejbalovém světě neznají. A neumím si představit moc lidí, kteří tomuto hráči alespoň jednou nezatleskali. A přitom dělat s ním rohovor bylo, jako bych mluvil s jakýmkoliv jiným hráčem ne vyšší, než okresní úrovně. Pokora, vděk, klid, nadhled a především obrovská vstřícnost. A právě to dělá velké hráče hráčemi!
Zdravíme tě Karle jako druhou zpovídanou osobnost po letní pauze v naší rubrice a náš rozhovor otevřeme otázkou Vládi Babky, který si o ni vyloženě řekl a je pravda, že nejen ho jistě odpověď hodně zajímá. Protože jak on sám v otázce zmiňuje, tvoje dominanta na bloku dlouhá léta byla a stále je, vskutku obdivuhodná. Tedy: "Karle, trénoval jsi někdy speciálně blok? Nebo Ti to šlo samo? To nemohlo, vždyť jsi zablokoval tolik míčů, co by jiní blokaři nezablokovali ani za tři kariéry. Zkus se rozpovídat a dát návod dnešním žákům."
Když jsem začínal hrát nohejbal, tak jsme měli nejčastější kontakt s plzeňskými hráči a tam jsem viděl hrát Zdeňka Holuba.To byl výborný smečař a ještě lepší blokař a od něj jsem se učil. Sledoval jsem tehdy nejlepší hráče a zkoumal jejich údery, a snažil jsem se najít způsob jak jim znepříjemnit útok. Časem se mi začalo dařit a díky dobrým spoluhráčům jsem získával sebevědomí a dovoloval si hýbat s nohou nad sítí tak, jak to nikdo nečekal.
S Vláďou jste odehráli společné zápasy v dresu Karlových Varů a tuším, že jste se setkali i v reprezentaci. Jak Vladimíra jako nohejbalistu vnímáš? Tušíš, proč si jako další nohejbalovou osobnost vybral právě tebe? Nebo že by šlo jen ryzí obdiv tvého blokařského umění?
S Vláďou Babkou jsme toho odehráli hodně. Ať už jako soupeři nebo jako spoluhráči. Ale největší zážitek pro mě bylo mistrovství republiky dvojic ve Vyškově v roce 2010, které jsme spolu vyhráli. Jako K.Vary "C" jsme přešli bratry Vítovi, Modrické áčko i béčko a ve finále Čakovice. Mě bylo tehdy už 41 let a Vláďa mě přesto dotáhl k tomuto úspěchu.
Já osobně si tě nevybavuji v jiném dresu než v tom reprezentačním a karlovarském. Mohl by jsi zrekapitulovat kdy, kde a jak jsi se k nohejbalu dostal a ve kterých oddílech jsi působil?
Od 13 let jsem hrál za Karlovy Vary. Vojnu jsem strávil v Dukle Písek a na závěr kariéry jsem půl roku hostoval se svým synem v Aši.
Tvůj blok je dodnes v široké nohejbalové veřejnosti považován za jeden z historicky nejlepších. Kdy sis začal všímat, že tam nad tím sakem stojíš "docela dobře" a blok se stává tvou dominantou?
Já měl vždy raději dvojice, protože jsem nebyl žádný ranař. Byl jsem vždy kreativnější v útoku a měl velké štěstí na spoluhráče, kteří dodržovali danou taktiku a mému bloku věřili.
Koho dalšího by jsi v této disciplíně vyzdvihl, kdo v tvých očích na bloku vyčnívá? A případně i vyčníval?
Výborných blokařů jsme měli hodně. Například Zdeněk Holub, Ríša Novotný, Radim Havránek, Pavel Šimáček, Ríša Makara a z těch současných Martin Spilka či Kuba Pospíšil.
Hraješ tento sport řadu let. Můžeš trochu popsat vývoj nohejbalu za dobu, co se mu věnuješ? A které období tvé hráčské kariéry pro tebe bylo pocitově nejpříjemnější a proč?
Když jsem začínal, hrál se nohejbal na tři dopady a obsahoval hodně techniky. Po ubrání jednoho dopadu se hra zrychlila a přitvrdila, ale mě bavil i jednodopadový mezinárodní systém. A které období bylo nejpříjemnější? Od vojny v roce 1990 do 2010. Hrál jsem za nároďák, vyhrál 7krát republiku dvojic a asi 2krát trojice. Ale já si užívám tu krásnou hru stále.
Jsi stále aktivním hráčem a jistě máš přehled. Je někdo z hráčů, kterého díky své hře rád sleduješ? Ať už sis ho všiml teď, nebo ho sleduješ dlouhodobě?
Nohejbal stále sleduji a ta špička je opravdu vyrovnaná. Jsem rád že K.Vary se stále pohybuji v popředí a pokračují v tradici.
Naši reprezentanti v týdnu odjíždějí na MS mužů do Kluže. Budeš jejich cestu šampionátem sledovat? V kolik zlatých medailí věříš?
Klukům do Rumunska přeji hodně štěstí, ať se hlavně nezraní a ať přivezou alespoň dvě zlaté.
Karle děkujeme moc za tvůj čas a především ochotu, se kterou jsi nám zadané otázky odpověděl. Bylo nám ctí. Zbývá už otázka poslední. Vlastně možná dvě, budeš-li chtít :) Které nohejbalové osobnosti předáš pomyslnou štafetu? A máš pro ni i nějakou konkrétní otázku, kterou otevřeme naši další zpověď?
Předal bych slovo mému kamarádovi, nohejbalovému cestovateli, Juliusi Vanyovi zvanému Džuzik. Džuzo máš pro nás ještě nějaký zajímavý přestup nebo už jsi se usadil? A ještě, kdy bude ta oslava tvých šedesátin, kterou nám už čtyři roky slibuješ?
Připomeňte si rozhovory s našimi dalšími Humans of Nohejbal