Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jaký seriál si rádi před spaním pustí a jestli je pro ně vepřo knedlo zelo „prasárna za odměnu”, nebo dají přednost špagetám s kečupem? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.
Začali jsme ve velkém stylu. Martin Müller nasadil laťku vysoko. Ale že je to hráč s velkým H, potvrdil i při výběru další nohejbalové osobnosti. No posuďte sami. Je tady někdo, kdo by ji neznal?
Vildo, první dotazovaný Human of nohejbal Martin Müller při předávání štafety nezaváhal a hned vyřkl tvé jméno. Cítil jsem v tom velký respekt a zároveň pokoru k nohejbalu, který se hrál dřív a do kterého jsi ty jako začínající nohejbalista naskočil. Zaregistroval jsi Martina Müllera? A jak celkově vnímáš modřický tým v čele s reprezentačním trenérem Petrem Guldou?
Chtěl jsem Martinovi poděkovat za kompliment. Martina určitě registruju, nejenomže je levonohý, ale taky výborný nohejbalista. Modřický nohejbal vnímám už dlouho, už v dobách 20. století. Myslím, že to tam dělají dobře. Libí se mi, že dávají šanci mladým hráčům. A nutno dodat, že Petra jsem si vždycky vážil.
Kdy ses o nohejbalu dozvěděl poprvé, kdo tě k němu přivedl a kde jsi ve svých začátcích jako hráč působil?
S nohejbalem jsem začal ve 13 letech. Za to, že ho hraji, vděčím svému tátovi. Bohužel mě moc mrzí, že už není mezi námi. Začínal jsem v Košířích a moc rád na ty léta vzpomínám. Škoda, že se to nedá vrátit.
Martin tě označil jako hvězdu minulé dekády nohejbalu. Jak vnímáš rozdíly mezi herními styly dřívější a dnešní doby?
Jestli slovo hvězda není moc přehnaný, ale jinak Martinovi díky, zní to hezky. Nejsem jediný, kdo si myslí, že dnešní nohejbal je rychlejší než za mě. Za nás byl zase technický. Je škoda, že to nemůžeme porovnat, když jsem hrával líp.
Ještě nedávno jsi hájil barvy extraligového Šacungu, kde ses kromě nezvyklé role nahrávače objevil ve trojce s Richardem Makarou. Jaké to bylo hrát s hráčem, který byl v jisté době tvým úhlavním a neporazitelným rivalem na mezinárodní nohejbalové scéně?
Dříve jsem ho porážel, pak se to otočilo bohužel. Bylo to docela zajímavý Ríšovi nahrávat. Nicméně nahrávači to nemají lehké. Je to nedoceněný post ve všech sportech, takže se vracím na síť. Jedině, že bych šel nahrát svému synkovi. Ten by mě mohl utáhnout.
Vybaví se ti nějaký hráč, proti kterému si kdykoliv rád zahraješ a na kterého se těšíš? Ať už v rámci turnajů či soutěže. Myslím tím hráče napříč všemi herními úrovněmi, nejen z nejvyšších soutěží. A je mi jasné, že vybrat jednoho bude oříšek :)
Mám samozřejmě více hráčů, které uznávám a které rád vídám, ale jednoho bych vyzdvihl. Asi odpovědí překvapím – Laco Ivanecký (legenda slovenského nohejbalu - pozn. red.)
Na závěr se tě, Viléme, zeptám, komu bys předal štafetu? Je někdo, o kom by ses rád něco dozvěděl?
Hráč, kterého jsem vybral, má velkou zásluhu na tom, čeho jsem v nohejbale dosáhl. Myslím, že by to mohlo zajímat i mladší generaci hráčů – Jan Hošek.
Vildo, děkujeme za tvůj čas i za předání štafety.